Mám chuť napsat ukrutně optimistickej článek.  Ono to tady na blogu vypadá, že pořád řešim, nějaký sra**ky a tak. Což je poslední dobou dost pravda, ale taky jsou chvíle, kdy mi je fajn. A těch chvil přibývá.

Takže i když jsem v sobotu psala, jak je všechno na prd a jak se cítim sama a nikam se

Včera jsem byla po roce u zubaře a hned mi našla kaz. Na krčku. Fuj. Jsem teda objednaná na vrtání a budu vyžadovat injekci na umrtvení. Stačilo, když mi do toho včera rejpla a málem jsem si zlomila krk, abych se ji vyškubla.

Stala se mi věc, kterou jsem opravdu nečekala! Urvalo se mi ramínko od podprdy, kterou jsem si kupovala u Konarovský! No toto! Samozřejmě jsem to nenechala jen tak.

Tak do Amsterdamu odlítam už za 14 dní a moje napětí se stupňuje. Chvílema si řikam, že to nemůžu vydržet a zvládnout. Že to radši zrušim. Není to totiž nic moc příjemnýho.

A hlavně se mi začínají vracet zážitky a pocity z dětství, který bych radši znovu neprožívala. Díky tomu ale začínám chápat, proč mám v partnerských vztazích problémy. Jo... moje zážitky s tátou byly moc pěkný. A tak

Fakt nemám ráda lidi, kteří chodí do práce nemocní. A že jich mám kolem sebe hodně! Vzhledem k tomu, že nemám letos zřejmě vůbec žádnou imunitu, tak už je mi zase blbě. Šla jsem z práce dřív a hodinu jsem spala. Snad to tentokrát nebude nic hroznýho a nebudu muset zase na neschopenku, to snad radši už budu přecházet.  A přitom jim vitamíny, ovoce, zeleninu. Nevím, co víc mám dělat. Prášky

Tohle mi včera poslala kolegyně a fakt mě to pobavilo. Jenom je docela blbý, že nepiju alkohol....

Nějakym záhadnym způsobem se mi daří pořád hubnout. Džíny, které jsem si kupovala v únoru jsou mi velký a vejdu se do kalhot, který jsem nedávno málem nezapla. Vlastně úplně nezapla. Všichni mi řikají, jak jsem zhubla a jak mi to sluší. Začalo to střevní chřipkou a aniž bych se nějak snažila, tak to pokračuje dál. Asi se mi stáhnul žaludek a jím menší porce. Od čtvrtka mi bylo zase nějak divně.

Dneska máme pátek třináctýho. Moc hezký. Normálně mám tenhle den ráda a věřím, že je to šťastný den. Dneska to ale neplatí. Necítím se zrovna dobře a moc dobře si uvědomuju, že jsem na přes držku. Mám totiž PMS a je to nějak mnohem bouřlivější než jindy. Chvíli jsem vzteklá a někoho bych zabila, chvíli je mi strašně smutno a chce se mi brečet, jsem nervózní, bolí mě hlava, blbě spim a zdají se